Noc v Černobylu

Noc v Černobylu

Původně jsme váhali, zda budeme tento příběh vzhledem k současné situaci vůbec sdílet. Naše cesta na Ukrajinu se uskutečnila v roce 2020, kdy jsem si ještě naivně myslel, že COVID je tím největším zlem, co nás v současnosti může potkat. Ani ve snu by mne nenapadlo, že tři roky po naší návštěvě budeme v situaci, kdy budeme opět na pokraji jaderné katastrofy. Ještě minulý měsíc byla elektrárna plně v rukou okupantů, kteří ji zcela odstřihli od elektrické sítě, jež je zcela zásadní pro chod zabezpečovacích a monitorovacích zařízení. Všechny tyto mechanismy společně zabraňují úniku radiace! Pokud k tomu přičteme zcela bezprecedentní ostřelovaní jaderné elektrárny v Záporoží, tak tu máme situaci, kdy je naopak důležité si připomínat jaké důsledky může toto počínání vyvolat.

Banner
UPOZORNĚNÍ: informace, které jsou v tomto článku se vztahovaly k době před válkou na Ukrajině. V současné chvíli (květen 22) není možné ochranou zónu navštívit! Vzhledem k "aktivitám" Ruských vojsk na tomto území došlo k rozvíření radioaktivního prachu a je proto málo pravděpodobné, že se situace v nejbližším časovém horizontu změní.

Nejprve trocha historie...

Je 26. dubna 1986 - 01:23 ráno... obyvatelé Pripjaťi probouzí mohutný výbuch. V tu chvíli ještě nikdo neví, co přesně se tu noc odehrálo, ale plameny vycházející z nedaleké elektrárny nevěští nic dobrého.

Jak už dnes víme, po neúspěšném bezpečnostním testu, došlo k havárii, která vedla k roztavení reaktoru č.4. Díky politickým průtahům trvalo celý jeden den, než tehdejší sovětský svaz vydal rozhodnutí o nucené evakuaci všech obyvatel města Pripjať (50 tisíc) včetně pracovníků jaderné elektrárny a jejich rodiny. Vzhledem k tomu, že nebylo možné si z obavy z kontaminace s sebou prakticky nic odnést, vytvořila se z Pripjati bizarní časová schránka, která připomíná město "duchů".

Pripjať rok před nehodou. Zdroj Vitaly Kozlov/pripyat-city.ru

DEN 1

Náš první den byl rozdělen na dvě části. První část jsme po domluvě s naším průvodcem Igorem nakonec věnovali návštěvě místní bábušky Hanny. Tato šarmantní žena, žije celý svůj život uprostřed nejtoxičtější oblasti na zemi zcela izolovaná od civilizace. Celá návětěva byla ve finále jedním z nejemotivnějších zážitků, které jsme na našich cestách zažili, pokud jste tedy ještě tento článek neviděli, tak se můžete podívat zde.

Druhou část dne jsme strávili v Pripjati. Komplikace byla v tom, že obě místa se nacházejí uvnitř „zóny jedna“, která je nejvíce omezenou oblastí celé zakázané zóny. To přináší celou řadu komplikací a omezení. Jednou z nich je to, že uvnitř této konkrétní zóny probíhá ve zcela nepředvídatelných časových intervalech k přepravě jaderného odpadu do vyhrazeného dlouhodobého úložiště. To prakticky znamená, že vám nemusí být umožněn vstup, i když máte všechna povolení. Navíc z bezpečnostních důvodů není předem známo, kdy je tato přeprava naplánována, a tudíž vám nezbývá než jen doufat. Pravděpodobnost je sice malá, ale je třeba se na tuto variantu připravit a počítat s tím, že vaše plány se můžou výrazně změnit.

Tělocvična

První budovu, kterou jsme navštívili, byla sportovní hala. Obecně jsou úrovně radiace uvnitř budov vyšší než venku, ale pokud budete postupovat podle pokynů průvodce a ničeho se nedotýkat, jste relativně v bezpečí. Hlavním nebezpečím je celkový stav budov, který nakonec vedl k oficiálnímu zákazu vstupu do vnitřních prostor...Vstup je tedy na vaše vlastní nebezpečí a s určitým rizikem finančního postihu. Je tedy potřeba dávat opravdu pozor nejen na to kam šlapete, ale také zda vás nikdo nevidí...Náš průvodce naštěstí hlídal oba rizikové faktory.

Škola a školka

Pripjať byla postavena se zaměřením na mladé lidi, takže není překvapením, že tu bylo vybudováno celkem 15 mateřských a základních škol pro 4 980 dětí a pět středních škol pro 6 786 žáků.

Je to velmi zvláštní pocit procházet se prázdnou budovou, která by za normálních okolností měla být plná dětí. Tento pocit se jenom umocňuje poté, když spatříte roztomilé dětské kresby ponechané na lavicích, či rozbité hračky ležící na podlaze.

Já i moje žena jsme milovníci hudby a vidět krále nástrojů v takovém zuboženém stavu byl velmi smutný obrázek.

Sovětské symboly

Propaganda byla v době komunismu opravdu velká. Ve skutečnosti je tu s námi stále, ale jen se přesunula z velkých obrazů, plakátů, symbolů na budovách nebo megalomanských soch do online prostředí. Na rozdíl od současné podoby, se alespoň některé tehdejší symboly dají dnes považovat za umění...

I přesto, že jsem se narodil v roce 1983 v bývalém Československu, které bylo do roku 1989 součástí Sovětského svazu, tak si z této doby mnoho nepamatuji. Avšak jedna bizarní vzpomínka mi v hlavě utkvěla, a sice to, když nám ve škole měřili velikost hlavy na plynové masky. Také si pamatuji, jak jsem žárlil na děti, které nosily ty červené šátky kolem krku...

Dobývání vesmíru

Dobývání vesmíru bylo během studené války velkým tématem. Z tohoto důvodu byly i v Pripjati k vidění plakáty připomínající sovětské úspěchy. Pokud si člověk odmyslí, k čemu tato propaganda sloužila a zaměří se pouze na uměleckou stránku věci, tak musím uznat, že se mi některé použité grafiky moc líbily.

Jak je vidět z fotek, tak je tu téměř vše rozbité. Všechna zařízení, okna, židle, výtahy, zkrátka vše, co by se dalo potenciálně znovu použít, bylo záměrně zničeno. Důvodem bylo zabránit lidem, aby se vrátili nebo si něco ze zakázané zóny odnesli. O zbytek už se postarala příroda.

SETKÁNÍ SE STALKERY

Na konci prvního dne jsme se rozhodli vystoupat na nejvyšší budovu v Pripjati a podívat se na západ slunce. Zde bych chtěl opět zdůraznit, že vstup do budov není z bezpečnostních důvodů oficiálně povolen, a proto agentura nenese zodpovědnost za případné zranění. V tomto případě to není kvůli radiaci, ale kvůli špatnému stavu budov.

Samotný výstup byl opravdu výzva. Jak jsem již zmiňoval, technický stav je opravdu špatný, takže musí člověk vážit opravdu každý krok. Navíc je všude mnoho nejrůznějších nástrah, jako je rozbité sklo, ostré hrany, nezajištěné výtahové šachty atd. Zkrátka je to trochu o hubu, ale dá se to.

Vzhledem k již zmiňovanému zákazu, probíhající pandemii a faktu, že jsme neviděli přijíždět žádné jiné auto, jsme opravdu nečekali, že zde někoho dalšího potkáme. O to více jsme byli překvapeni, když jsme na střeše zahlédli skupinku mladých kluků ve starých vojenských kabátech a analogovou kamerou.

Jak jsme později zjistili, jednalo se o tzv. "Stalkery". Název pochází z videohry odehrávající se právě v Pripjati a jejím okolí. Igor nám později vysvětlil, že podobné skupinky ilegálně vnikají do zakázané zóny a snaží se splnit mise, které znají ze hry, ale tentokrát v reálném prostředí. Asi ani nemusím zmiňovat, jak moc stupidní a nebezpečný je to nápad.

 

NOC UVNITŘ ZAKÁZANÉ ZÓNY

Vhledem k tomu, že jsme se rozhodli pro dvoudenní prohlídku, bylo nutné strávit noc uvnitř uzavřené zóny. Když si to tak zpětně promítnu, tak se celkem divím, že mi žena na tento šílený plán vůbec přistoupila. Na druhou stranu se ve finále ukázalo, že vzhledem přejezdům, checkpointům a dalším průtahům, to bylo velmi strategické rozhodnutí.

POTŘEBOVALI JSME ZÁSOBY

Ještě před tím, než jsem zamířili do našeho "luxusního" hotelu :), rozhodli jsme se zastavit v místní nápojce a doplnit tekuté zásoby. Tzv. Černobylský Netflix :) 

HOTEL ČERNOBYL

Náš "hotel" se nacházel ve městě Černobyl. Když říkám hotel, tak mám na mysli spíš ubytovnu, kde jsou postele, sprcha a teplé jídlo. Jedná se tedy o 100% autentický zážitek...Kdo může říct, že strávil noc v Černobylu.

Celý tento výlet na Ukrajinu připomínal cestu zpět v čase a toto místo rozhodně nebylo výjimkou. Místní "dekorace", ubrousky, talíře, tapety a způsob, jakým bylo jídlo servírováno, silně připomínalo naše školní léta, což už je taky nějaký ten pátek. Abych ale jenom nekritizoval, musím zdůraznit, že všechno bylo čisté a i jídlo bylo překvapivě velmi chutné. Jediným problémem byla teplota v našem pokoji. Celou situaci naštěstí zachránil přímotop.

DEN 2

Druhý den jsme se probudili do značně ponurého dne zalitého mlhou. Toto místo má samo o sobě velmi ponurou atmosféru, ale v kombinaci s hustou mlhou je tato atmosféra ještě o poznání silnější, což mně vůbec, ale vůbec nevadilo.

ZÁHADNÝ RADAR DUGA

Duga byl sovětský radarový systém používaný jako součást protiraketové sítě včasného varování. Systém fungoval od července 1976 do prosince 1989. Pro svůj notoricky známý zvuk, který bylo slyšet na krátkovlnném rádiu, dostal název "ruský datel".

Tento radar má tolik různých tvarů a úhlů, že to skoro vypadá jako by ho snad ani nevytvořil člověk. Sovětský režim přísně utajoval účel této stavby, což byl taky jeden z důvodů, proč byl postaven uprostřed ochranné zóny jaderné elektrárny, kde nebyla povolena výstavba žádných dalších budov.

Dalším z důvodů pro jeho umístění byla enormní spotřeba elektrické energie potřebná k provozu tohoto monstra.

ZPĚT DO PRIPJATI

Náš druhý den v zakázané zóně Černobylu byl ještě nabitější než ten první. Po návštěvě radaru Duga (nahoře) následovala exkluzivní prohlídka útrob černobylské elektrárny (fotoreport z elektrárny bude již brzy připraven na stránkách fujifans.cz). Později odpoledne jsme se vrátili do Pripjati na další část prohlídky tohoto mysteriózního místa.

NECHVALNĚ ZNÁMÝ ZÁBAVNÍ PARK

Toto místo je pravděpodobně nejznámějším obrázkem, který si každý představí, když se řekne Pripjať. Zároveň je to určitý paradox, že se pomyslným symbolem této tragédie stalo něco, co bylo vybudováno pro zábavu obyvatel města Pripjati.

KULTURNÍ CENTRUM

Další budovou, kterou jsme prozkoumali, byl Palác kultury „Energetik“, který byl postaven v 70. letech 20. století pro občany města Pripjať. Nachází se přímo na Leninově náměstí v centru Pripjati.

Budovy Paláce kultury byly během sovětské éry velkými komunitními centry. V roce 1987 jich bylo v Sovětském svazu více než 137 tisíc.

Socialistický realismus je styl idealizovaného realistického umění, který byl vyvinut v Sovětském svazu a byl oficiálním stylem komunistické propagandy.

Když se v jednu chvíli před námi vynořili dva vzkutku děsivě vyhlížejí psi, měli jsme vážně strach. Naštěstí byli oba neskuteční sympaťáci, takže netrvalo dlouho a už jsme se dělili o naší svačinu. Navíc, jak jsme se dozvěděli od Igora, většina psů v této oblasti je očkovaných a pod trvalým dohledem. 

KAVÁRNA

Z místní kavárny toho bohužel už moc nezbylo a nebýt nádherných vitráží, tak by tu prakticky nebylo nic k vidění...

"V noci naše město, i když je navždy prázdné, ožívá. Tam naše sny bloudí jako mraky, osvětlují okna měsíčním světlem."

Lyubov Sirota

 

NOČNÍ PROHLÍDKA NEMOCNICÍ

Nemocnice byla naše poslední budova, kterou jsme v Pripjati prozkoumali. Asi si dokážete představit, že opuštěná nemocnice je sama o sobě dost strašidelné místo, ale vzhledemu k tomu, že už byla skoro tma, tak se jednalo o ještě další level. I přes výrazný protest mojí ženy byl Igor zcela odhodlaný nám i toto místo ukázat (zřejmě nějaký rituál pro zocelení nováčků).

Tohle přesně byla ta scéna z hororu, kdy si člověk říká "proč tam proboha lezou"...

Myslím, že tyhle obrázky nepotřebují moc komentář... Ve starých záznamech byla stále jasně čitelná jména pacientek, jejich věk a datum zákroku.

DĚTSKÉ ODDĚLENÍ

Suverénně nejděsivější místo, které jsem kdy navštívil. Pokud by mi někdo řekl, že budu na tomto místě fotit v noci pouze s baterkou z telefonu, tak bych se mu vysmál, a řekl mu, že ani za milion let.

Návštěva Pripjati je velmi smutným pomníkem a připomínkou toho s jakým respektem je třeba k jaderné energii přistupovat a jak bezohledné je současné počínání Ruska.

 

Život stoupal v kouři z něčího táborového ohně (tento svět má inkvizitorů nazbyt!). Všechno shořelo, shořelo. Ani popel nezůstal...

Lyubov Sirota
 

Pripyat, Kyiv Oblast, Ukraine

 

 __________

Tomáš Derner

Web: tdernux.com
Instagram: @tom_tdx_traveler
Facebook: TOMAS DERNER - Tdernux Photography

 

Použitá technika

Fotoaparát: Fujifilm X-T2
Objektivy: Fujinon XF 16mm f/1.4 R WR, Fujinon XF 18-55mm f/2.8-4 R LM OIS, Mitakon 35mm f/0.95

Sdílet na:

Komentáře ke článku (0)

Ke článku se nevztahují žádné komentáře.

Jméno:
Komentář:
Ochrana proti robotům, jaký je rok?

Nechcete přijít o žádné novinky?

Kategorie