Tomáši, nejprve se Vás musím zeptat, jak jste se z Broumovska dostal k focení a cestování?
Vyrostl jsem ve Vernéřovicích, což je sice krásná oblast s nádhernou přírodou, ale na druhou stranu to není úplně nejlepší odrazový můstek, pokud chce člověk objevovat svět :)
Hned po střední škole jsem se však rozhodl sbalit batoh a vycestovat do Skotska. V té době bylo mým hlavním cílem vydělat dost peněz, abych mohl být na vysoké škole, ale zároveň se stát plně nezávislým na mých rodičích... „Když se ohlédnu, byl to také takový útěk daleko od života na statku.“
Toto skotské dobrodružství je s odstupem času poměrně zábavná etapa mého života. Nikdy předtím jsem necestoval, takže jsem vůbec nevěděl, co budu skutečně potřebovat, a proto jsem si sbalil v podstatě všechno. Ve výsledku jsem skončil s batohem, který vážil poctivých 52 kg. Vím, že to může znít trochu hloupě, ale mějte na paměti, že moje rodina, až na výjimky, nikdy necestovala dále než 50 km od našeho statku, internet jsme v té době doma neměli a žádného zkušenějšího cestovatele jsem ve svém okolí také neměl. Měli byste vidět výraz řidiče autobusu, když se pln optimismu chopil mého nevinně vyhlížejícího batohu s nadějí, že ho napasuje do horního úložného prostoru. Od této myšlenky velmi brzy upustil a ponechal ho na svém původním místě. :)
Bali 2019 - oblast nedaleko Ubudu
„Do Skotska jsme se vrátil celkem pětkrát, pokaždé na tři až čtyři měsíce. Byla to moje životní lekce – otevřelo mi to oči i mysl.“
Poznal jsem se, že existuje mnohem větší svět mimo naši vesnici, který stojí za prozkoumání. Do mých dvaceti let jsem toho moc neviděl, takže jsem najednou cítil, že musím všechno dohnat. V tu dobu jsem začal cítit touhu zachytit jiné části světa tak, jak to vidím já. V dnešní době (před pandemií) je cestování považováno za samozřejmost a spoustu lidí nepřekvapí záběry z exotických míst, ale před dvaceti lety byla situace trochu jiná. Fotka byla pro mě tím nejlepším způsobem, jak přiblížit rodině a kamarádům moje dobrodružství. Tak začal můj zájem o cestování a fotografování.
Co pro Vás znamená fotografie?
Mohu říct, že fotografie je nyní jednou z největších vášní mého života a věnuji jí většinu svého volného času. Foťák nosím všude s sebou, umožňuje mi zachytit jakýkoli zajímavý moment, místo nebo lidi, se kterými se denně setkávám, ale které už třeba nikdy neuvidím. Tímto se tak trochu dostávám k mému oblíbenému žánru, kterým je krom cestovatelské fotografie také dokument. V poslední době, asi i díky pandemii, jsem tento směr začal hodně rozvíjet. Fotil jsem minisérii o lidech v naší kantýně, pracuji na časosběrném dokumentu o mojí babičce nebo také o Bábušce z Černobylu.
„Autentický obsah je pro mě vším“
Ve fotografii dávám jasně přednost emocím, zajímavému úhlu a zejména autenticitě před super ostrým snímkem. Najít něco mimořádného není vždy snadné, ale jsem přesvědčený, že s trochou úsilí to možné je. Tento extra krok nebo myšlenka může ve výsledku tvořit rozdíl mezi průměrnou a zcela výjimečnou fotkou, proto vždy upřednostňuji kvalitu před kvantitou.
Po shlédnutí Vašeho blogu je partné, že vytváření cestovatelských příběhů a dokumentů z Vašich cest věnujete hodně času. Proč jste se rozhodl jít právě touto cestou, když většina fotografů se soustředí spíše na sociální sítě?
“Psaní blogu mě posunulo dále...” Stejně jako všichni fotografové jsem se dlouhou dobu potýkal s dobře známý problémem, kterým je výběr těch nejlepších fotografií. Díky svému blogu jsem začal mnohem více přemýšlet už při samotném focení jaké snímky jsou potřeba k tomu, abych mohl vyprávět celý příběh. Vždy se sám sebe ptám, zda jsem schopen vybrat pět fotek, pomocí kterých divákovi popíšu daný děj. Člověk se často zaměří na hlavní objekt a zapomene na prostředí, detaily nebo vedlejší aktéry. Tohle myšlení mě posunulo o velký kus dopředu a doporučuji to každému fotografovi.
Instagram je v dnešní době rozhodně nejpopulárnějším způsobem, jak sdílet fotky se světem (sám mám několik profilů), ale také velmi pomíjivý. Vzhledem k velkému počtu příspěvků většina lidí jen "scrolluje" napříč feedem a nad každou fotkou tráví jen zlomek času, plus algoritmus, hashtagy, reklamy, všechny tyto aspekty z mého pohledu stále více odpoutávají od kreativity a od samotných autorů, než aby je podporovala.
Kde hledáte inspiraci a co pro Vás znamená dobrá fotka?
Většina mých oblíbených fotografů jako je S. Salgado, S. McCurry, J. Grarup nebo náš Antonín Kratochvíl fotili velkou část svoji kariery na analog. Z jejich práce jsem si uvědomil, že ostrost, přesné barvy nebo dokonale rovné horizonty nemusí nutně znamenat výjimečnou fotografii. Naopak, ty nejpůsobivější snímky mají obvykle spoustu nedokonalostí, které jim vdechují jistou jedinečnost. Jedním příkladem je zrno neboli šum. Pro mnoho lidí je zrno spíše kazem, díky kterému přestávají fotit za snížených světelných podmínek. Já to vidím jinak, zrno je pro určitá charakteristika, která se dá využít kreativně.
Na druhé straně, i přes moji oblibu analogové fotky nelze předpokládat, že se z průměrného fotografa stane Salgado pouhým přechodem na analog formát. Musím přiznat, že tento trend je v poslední době vidět na sociálních sítích a přijde mi přinejmenším úsměvný.
Proč fotíte zrovna Fujifilmem?
„Moje vášeň pro analogový styl je také jedním z důvodů, proč oceňuji přístup Fujifilmu"
Dotykové displeje jsou naprosto skvělá věc na telefonech nebo tabletech. Na druhou mít fyzické tlačítko s mechanickou zpětnou vazbou, která dovoluje změnit nastavení i po hmatu, je v některých případech nenahraditelnou zkušeností. To platí z mého pohledu dvojnásob u aut, ale také u fotoaparátů.
Vím, že mnoho lidí říká, že by člověk neměl být připoután k jedné značce tzv. "fánboj" :). Jakožto konvertovaný Canoňák s tím naprosto souhlasím. Jednoho dne jsem si totiž uvědomil, že i přesto, že mám doma kvalitní zrcadlovku s “elkovými” skly, tak stále častěji fotím mobilem. Důvod byl zcela prostý, byla to lenost! Zkrátka se mi s těmi kily už nechtělo tahat. V tu dobu jsem byl blízko tomu, že s focením prostě skončím a budu fotit pouze s telefonem. Nakonec jsem se rozhodl zkusit ještě bez-zrcadlovku, což se ve finále ukázalo jako to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat. Díky této změně jsem si opět začal užívat focení. Poprvé jsem měl pocit, že se fotoaparát stal skutečným motivátorem mojí kreativity a nikoli její překážkou. S odstupem času si troufnu říct, že právě filozofie Fujifilmu je s tímto úzce spojená. Ovládání, kompaktnost, kvalita JPEGů, filmové simulace a v neposlední řadě i design ze mě udělala "Fujifilm fánboje". Pevnost tohoto svazku dokládá i to, že ani po čtyřech letech a 250 000 snímcích stále necítím potřebu upgradu, což je u mě co říct.
Nikdy jsem nesoudil fotky nebo fotografy podle modelu nebo značky jejich fotoaparátu. V poslední době se k tomu přidala ještě velikost senzoru. Je s podivem, jak často se s tímto fenoménem člověk setkává, proto bych každému, kdo je na pochybách doporučil nejdříve zajít do prodejny a foťák si nejdříve ohmatat nebo ještě lépe na pár dní pronajmout.
Jaký máte názor na editaci fotek? Trávíte hodně času postprodukcí nebo patříte k tzv. puristům?
Co se týče úpravy, i když dávám obecně přednost lehčí editaci, zcela respektuji, pokud někdo jde s úpravou dále. Nesouhlasím s tvrzením, že v dnešní době je fotografie spíše o dovednosti ve Photoshopu než o samotném focení. Retuš, kolorizace, nebo “dodge & burn”jsou spojeny s fotografií už od samotného počátku. Photoshop je pouze digitální evoluce těchto technik, která vyžaduje notnou dávku znalostí, zkušeností, ale také citu. Úprava fotek se dá velmi lehce “přepálit”, a proto najít ten správný balanc není zejména ze začátku vůbec jednoduché. Obecně mám za to, že úprava by neměla sloužit k předělání obsahu, ale spíš podtržení nebo vyzdvižení již kvalitní fotografie.
Na druhou stranu hodiny a hodiny sezení za počítačem po každém photoshootingu také není zrovna zábava, proto se vracím k jednomu z dalších důvodů, proč jsem si oblíbil Fujifilm. Je to již zmíněná kvalita JPEGů, které společně s filmovými simulacemi a možností jejich další úpravy přímo ve foťáku umožňují vytvořit zcela specifický vzhled, který nepotřebuje další úpravy. Toto téma si zaslouží samostatný článek, proto to teď nebudu více rozebírat, ale jenom předešlu, že už se na toto téma moc těším.
Jakou techniku od Fujifilmu v současné době používáte?
Asi jako každý fotograf jsem si prošel fází shromažďování techniky a ani v případě Fujifilmu tomu zpočátku nebylo jinak. Nyní jsem se naopak dostal do fáze postupné minimalizace. Postupem času jsem zjistil, že méně je někdy více. Člověk si k tomu musí dojít a dozrát. Z dnešního pohledu používám již starší XT-2, která se mnou procestovala spoustu míst, zažila toho už opravdu hodně, což je na ní také dost vidět. Nicméně na obrazové kvalitě nebo funkčnosti to nijak neubírá, jsou to spíš takové šrámy cti.
Posunem k profesionální dráze, ale samozřejmě nelze spoléhat pouze na jedno tělo, proto nyní testuji XT-4 a X100F, které mi ochotně zapůjčil instaxstore.cz, kterému tímto ještě jednou děkuju (moje dojmy už sepisuji v samostatném článku).
Co se týče objektivů, tak tam jsem také prošel určitým vývojem. Zamiloval jsem si pevná skla zejména 16 mm 1.4, 23 mm f2.0, 35 mm 1.4 a 56 mm 1.2. Pokud bych si měl vybrat jedno sklo, tak by to asi byla 23 mm f2.0, postupem času jsem zjistil, že právě toto ohnisko mi vyhovuje asi nejvíce a doporučil bych ho každému kdo s tímto systémem začíná. Limit jednoho ohniska vás nechá soustředit na další, důležitější věci a podpoří vaši kreativitu. Navíc kdo nikdy nefotil na pevné sklo, tak bude mile překvapen obrazovou kvalitou. Bonusem je rozumná cena a kompaktnost.
Prozradíte nám své plány nebo projekty do budoucna?
Před pěti lety jsme se ženou přestěhovali do německého Mnichova. Rozhodli jsme se využít pracovní příležitosti, která se mi v té době naskytla, a jelikož jsme v té době žili v Ústí nad Labem, tak nebylo co ztratit. Jako vždy a všude, začátky nebyli jednoduché, ale s odstupem pěti let můžu s jistotou říct, že to bylo rozhodnutí správné. Nyní přemýšlíme o dalším velkém rozhodnutí. Snažíme se ženou posunout moje focení na profesionální úroveň, ale zároveň zachovat vášeň a lásku pro fotografii. Rád bych vyzkoušel krom dokumentu a cestovatelské fotografie také něco jiného. Líbí se mi lifestyle portréty s atmosférou, ale rozhodně nechci fotit způsobem, který se mi nelíbí, jen proto, abych se uživil. To je něco, co mě popravdě dost děsí, a proto tento krok pečlivě zvažuji a hledám tu správnou cestu.
Také doufám, že bude možné uspořádat výstavu z projektu "Neobyčejné příběhy", která musela být bohužel minulý rok zrušena.
Moje velká výhoda je to, že ať už se rozhodnu jakkoli mám v tomto plnou podporu od mojí ženy. Velmi často je mým modelem, oporou, řidičem, asistentem, a to vše najednou. Ač nerad, tak musím přiznat, že to se mnou není vždy jednoduché. Jakmile dostanu nápad, musím ho realizovat bez ohledu na čas, místo nebo počasí.
„Naštěstí se známe už více než 10 let, takže ví, co ode mě může očekávat, a já si toho velmi vážím. Děkuji, zlato, za všechno!
__________
Tomáš Derner
Web: tdernux.com
Instagram: @tom_tdx_traveler
Facebook: TOMAS DERNER - Tdernux Photography
