Bábuška z Černobylu (Hanna Zavorotyna)

Bábuška z Černobylu (Hanna Zavorotyna)
Když jsme se rozhodli navštívit „ochrannou zónu“ Černobylu, nikdy bych nečekal, že budeme na konci prvního dne odjíždět s těmito pocity.

Před samotným vstupem do "ochranné zóny Černobylu" (2600 km2) je nutné prostřednictvím cestovní kanceláře rezervovat průvodce. Jinak to zkrátka nejde! Tedy, legálně ... Naštěstí cestovních kanceláří, které tuto službu poskytují je celá řada, tudíž si můžete porovnat jednotlivé balíčky, pročíst recenze a vybrat si z nabídky tu, která nejlépe vyhovuje vašim potřebám. My jsme se nakonec rozhodli pro společnost s názvem „Solo East Travel“. Většina agentur nabízí buď prohlídku ve skupině nebo privátní. Jelikož jsem chtěl mít na focení klid a zároveň jsem nechtěl nikoho zdržovat, vybrali jsme nakonec prohlídku soukromou. Ve finále to bylo celkem jedno, jelikož během října 2020 tam nikdo jiný nebyl...

Náš průvodce Igor nás vyzvedl v Kyjevě. Neztrácel mnoho času seznamováním a rovnou přestoupil k předání dozimetru. "Podívejte, toto je úroveň radiace v Kyjevě" (0,18 µSv/h) ... no, abych byl upřímný, v té době jsme nevěděli, jestli je to hodnota nízká nebo vysoká, takže jsme jen zírali a s udiveným výrazem přikývli. Cestou do ochranné zóny (cca 2,5 hodiny) jsme probrali mnoho témat souvisejících s onou neslavnou havárií, ale i obecnými historickými fakty, která jsou důležitá pro úplné pochopení některých událostí, zvlášť pro ty, kteří nejsou z bývalého východního bloku. Igor měl také velmi specifický druh humoru (mně osobně byl jeho smysl pro humor sympatický :-), ale musím uznat, že nám chvíli trvalo, než jsme rozpoznali, kdy si dělá legraci, a kdy to myslí vážně.

Před naší cestou jsem si jako vždy udělal menší rešerši, abych si ujasnil co přesně, ale také z jakého pohledu chci toto místo zdokumentovat. V hlavě mi uvízlo jedno konkrétní téma, které se týkalo obyvatel (převážně žen), kteří se nedlouho po evakuaci (1986) nelegálně vrátili zpět do svých obydlí. V jejich návratu jim nezabránil krom oficiálního zákazu ani fakt, že je tato oblast nejkontaminovanějším místem na světě. Tito lidé se zkrátka nemohli smířit se steskem po domově.

Tento příběh mě natolik zaujal, že jsem byl odhodlán obětovat obvyklou část, tak abychom se mohli s těmito lidmi na chvíli setkat. Vzhledem k tomu, že jsme měli soukromou prohlídku, tak náš požadavek nebyl pro Igora žádný problém, spíše naopak.

Cestou jsme se zastavili v obchodě a nakoupili pro naši hostitelku pár nezbytností. Jak jsme později zjistili, uvnitř celé ochranné zóny (2600 km2) je pouze jeden obchod s naprosto minimálním výběrem produktů. Nikdo z původních obyvatel nemá bohužel dopravní prostředek, proto jsou zcela odkázáni na místních pracovnících, kteří jim čas od času přivezou nákup domů. Bohužel během zimních měsíců je toto řešení je díky stále zhoršujícímu stavu přístupových cest velmi komplikované a není tedy bez výjimky, že tito lidé si musí vystačit s minimem potravin i několik dlouhých týdnů.

Tato úžasná žena se jmenuje Hanna Zavorotyna. Ona a několik dalších žen se rozhodly vrátit zpět do svého obydlí jen krátce po katastrofě, vzdorovat úřadům a potenciálně ohrozit své zdraví.

Bábušce Hanně bylo v době naší návštěvy 87 let. Z jejího vyprávění, jsme se dozvěděli, že zde žije společně se svou zdravotně postiženou sestrou, kterou jsme jen krátce zahlédli ležet ve světnici na peci. Obě tu žijí zcela izolované od okolního světa už více jak třicet let. Jak vidíte z jejího výrazu, i přesto, že jí život uštědřil spoustu ran, je i přes všechny životní útrapy jednou z nejpozitivnějších, nejvlídnějších a nejzábavnějších osobností, jaké jsem kdy potkal.

Bábušky dům a jeho okolí vypadají na první pohled na padesát, možná i více let zpět v čase. Všechno je zde jednoduché a účelné. Jelikož jsem vyrostl na vesnici, mnoho věcí mi bylo povědomých z dětství, ale nikdy jsem neviděl takovou izolaci od okolního světa. Nebýt občasných střípků moderní technologie jako je třeba satelit nebo úsporná žárovka, uvěřil bych, že jsme se skutečně přenesli zpět v čase.

Liturgická modrá barva na dveřích je typickým spojením s pravoslavnou církví.

Místním zvykem je připravit hostům pohoštění, a to i přesto, že sami mají minimum zásob. Bábuška Hanna nebyla výjimkou a záhy po našem příjezdu začala připravovat pohoštění.

Na menu byli masové výpečky, brambory, houby, sladké lívanečky s domácí malinovou marmeládou, koláč a další pochutiny. Jak si asi dokážete představit, měli jsme určité obavy, jestli jídlo připravené v místním prostředí máme jíst nebo ne. Kromě hygienických podmínek, které nebyly zrovna ideální, jsme museli myslet i na kontaminaci. Brambory, maliny, houby, a dokonce i voda je více či méně kontaminovaná. Navíc jsme podepsali instrukce, které konzumování potravin v ochranné zóně přísně zakazují...

Rozhodli jsme se jíst co nejméně a vybrat si relativně „bezpečné jídlo“, např. zcela jsem se vyhli houbám, které jsou známé tím, že díky dlouhým kořenům absorbují velké množství látek ze země.


Bábuška Hanna je neuvěřitelně upovídaná osoba a vůbec jí nevadilo, že jsme jí nerozuměli. Mluvila a mluvila, ukazovala nám věci, vysvětlovala a smála se.

Jídlo bylo ve skutečnosti velmi chutné. Možná to nevypadá moc lákavě, ale věřte mi, bylo to vynikající!

Na lekarstwo! Shsche try.

(Na zdraví! a ještě tři :) )

“Samohoňka”

Tak a je to tady! Samohoňka, horilka nebo moonshine, je domácí vodka z destilovaného zrna (obvykle pšenice nebo žita), ale může být destilována také z brambor, medu, cukrové řepy v podstatě, když je nouze, tak asi ze všeho :)

Samohon má na Ukrajině silnou tradici a v ochranné zóně tomu není jinak. Zeptal jsem se babušky Hanny, zda by mi mohla ukázat, jak vyrábí tu svoji samohonku, a k mému překvapení se zdálo, že je pro ni ctí ukázat nám svou „palírnu“. Nebyl jsem si jistý, jak moc je na Ukrajině legální vyrábět alkohol doma, proto mě její reakce pozitivně překvapila. Později jsem zjistil, že na Ukrajině je to dnes již legální, pokud je to pouze pro osobní užití.

Náš ukrajinský výlet byl plný kontrastů a toto místo nebylo výjimkou. Na jedné straně lihovarnické zařízení alá Bábuška Hanna (obr. nahoře), které obsahuje starou nádobu na mléko, kbelík a několik hadic versus úsporná žárovka v předsíni nebo až komicky vyhlížející satelitní parabola tyčící ze staré chaloupky. Těchto kontrastů je po celé Ukrajině mnoho, ale toto místo bylo na jiném "levlu".

„Její ruce vyprávějí svůj životní příběh - beze slov.“

Tyto dvě fotky ve mě vždy vyvolají takovou hořkosladkou náladu. Na jedné straně mi to vždy připomene pozitivního ducha a úžasný smysl pro humor, který tato žena má. Ale na druhou stranu si uvědomuji, že s ohledem na její věk a současnou pandemii existuje vysoká pravděpodobnost, že ji už nikdy neuvidím...

 

THE END

Sbohem Bábuško!

 

Footnotes
Na konci ještě musím zmínit úžasný dokument, který se jmenuje prostě "The Babushkas of Chernobyl". Jedna z ústředních postav tohoto dokumentu je právě tato úžasná žena. Doporučujeme.

 __________

Tomáš Derner

Web: tdernux.com
Instagram: @tom_tdx_traveler
Facebook: TOMAS DERNER - Tdernux Photography

Použitá technika

Fotoaparát: Fujifilm XT-2
Objektivy: Fujinon XF 16mm f/1.4 R WR, Fujinon XF 18-55mm f/2.8-4 R LM OIS, Mitakon 35mm f/0.95

Sdílet na:

Komentáře ke článku (0)

Ke článku se nevztahují žádné komentáře.

Jméno:
Komentář:
Ochrana proti robotům, jaký je rok?

Nechcete přijít o žádné novinky?

Kategorie